Upsy Daisy Grand Calvera

Cassi byla od začátku velmi temperamentní až hyperaktivní. Celé dny se prakticky nezastavila. Neustále vymýšlela nové a nové akce. V době kdy k nám přišla, byli moji malí knírači Deniš a Dixi ve věku 11 a 9 let a na podobné divoké hrátky už nebyli zvyklí. Cassi přesto od nich vyžadovala pozornost. Neustále je k jejich velké radosti vyzývala ke hře, na což reagovali útokem na to drzé štěně, které si to ovšem nebralo osobně a bralo to jako výzvu. Tak bylo u nás neustále veselo. Když zrovna nebyli chudáci psi po ruce, snažila se Cassi vtáhnout do hry kočku, které se ovšem vůbec nelíbilo štěkání do ucha nebo tahání za ocas po dvoře. Zabývala se tedy jinými činnostmi pro pobavení. Byla zvídavá a tak když přišly první mrazy, velmi ji zajímala ta lesklá plocha pod kterou se skrývala strouha s páchnoucí bahnitou vodou. Radostně se rozběhla a hupla rovnou doprostřed. I když bylo asi 10 pod nulou, led byl tenký a milá Cassinka se probořila až po krk do té břečky. Rázem ztuhla a snažila se rychle dostat ke břehu. Běžela jsem jí na pomoc a když jsem jí vytáhla ven, ten nezmar se jen otřepal a hodlal pokračovat ve vycházce. Jenže to bylo 4-měsíční štěně a tak jsem rychle běžela domů to číslo odbahnit, vysušit. Něco podobného si zopakovala o rok později. Byli jsme na delší vycházce v polích. Bylo 15 pod nulou ale v pohybu bylo teplo. Procházeli jsme podél potoka, když v křoví zašustil bažant. Cassi se rozhodla místo prozkoumat. Jako obvykle v plné rychlosti skočila na zamrzlý potok. A zase se prolomil led a zase pes ve vodě. Protože voda byla opravdu hodně ledová, chvíli jí trvalo než zmrzlé nohy rozhýbala. Horší bylo, že jsme byli nejméně půl hodiny od domova. Kupodivu však po chvíli se Cassi chovala jako by se nic nestalo. I když z kožichu vytřepala většinu vody, přece jen v tom tuhém mraze část vody zůstala na psovi a zamrzla na konečcích chlupů. Nakonec to vypadalo komicky, protože za chůze chrastila i vypadala jak křišťálový lustr. I tuto koupel přežila bez úhony. S oblibou také chodila do zakázaných území jako byl třeba záhon oplocený jen symbolicky 50 cm vysokým pletivem. Stále tam něco hledala. Jednou se jí podařilo skočit do místa, kde jsem měla zasazené růže. Najednou jsem uslyšela kňučení jak se pokoušela marně vysvobodit z trnitých větví. Musela jsem jí vystříhat nůžkami. Kromě pár škrábanců se nic nestalo. Růže jsem ještě ten den vykopala a od té doby je nepěstuji. Poslední husarský kousek byl opět spojený s vodou. To už jsem měla i další kníračku Destiny. Ta vždy chodila na přivolání až na podruhé, protože byla mladý rebel. Vraceli jsme se domů kolem pole kde byly odvodňovací kanály. Psi zaběhli do křoví a když jsem je volala zpátky, kupodivu přiběhla Desťa a Cassi nikde. Chvíli jsem volala ale slyšela jsem jen vzdálené štěkání. Šla jsem tedy po hlase až jsem došla k betonovým skružím nad kanálem. Cassi stála víc než po pás ve vodě a vyjeveně koukala. Zřejmě se chtěla napít a spadla tam celá. Naštěstí nebylo moc vody, jinak nevím jak by to dopadlo. Znovu jsem ji vylovila a ona se vděčně podívala a za chvíli už zase jako by se nic nestalo. Časem se z Cassinky stala chytrá a inteligentní dáma a podobné vylomeniny už neprovozovala.